Momentálně pracujete v Saúdské Arábii. Pojďme pěkně po pořádku – jak jste se tam jako Slovenka vlastně dostali?
Do Saudi jsem se dostala poté, co jsem byla přijata do letecké společnosti jako letuška. Musím se přiznat, že rozhodnutí přijít sem bylo těžké, byla to velká výzva. Po pracovním pohov jsme museli čekat na víza. Tento proces trval asi tři měsíce a protože selhala organizace procesu, začaly se ve mně probouzet pocity nejistoty – kam to jdeme, zda nás neprodají kdesi na dalekém východě.
Většinou je to tak, že první dojem lže. Lhal i ten váš?
V tom máte pravdu, první dojem lže. Dříve jsem však byla taková zvědavá, kam jdu a co na mě čeká, že jsem si nestihla vytvořit žádný úsudek předtím. Lhala bych, kdybych tvrdila, že jsem zjišťována na youtube jak to tm vypadá. Na ty videa si pamatuji – všude byly jen ženy zahalzené v černých Abayas od hlavy až k patě .. a velbloudy. Po příjezdu tam jsem zažila obrovský kulturní šok.
V čem konkrétně spočíval ten šok?
Na letišti v hlavním městě Ryiadh nás přistálo 13 Slovenek. Podle jejich poměrů jsme samozřejmě nebyli zahaleno, takže celý pozornost na letišti byla jen naše. První týden byl tak těžký, minimálně pro mě. Všechno bylo jiné v porovnání se Slovensku – strava, nákupní centra, ve kterých jsme museli být zahalené, černá abaya a vlasy zahalené šátky … muži také určitě neuhýbali pohledem a snažili se získat naše telefonní čísla. Na druhé straně straně, město je samo o sobě vybudované na poušti, ale architektura vysokých budov, dekorací ze zlata a luxus hovoří o tom, že je to království a lidem určitě nic nechybí.
Přestože říkáte, že lidem nic nechybí, pro tamní ženy to až takový ráj není a ještě donedávna tam neměli například právo řídit.
Je pravdou, že ženy v minulosti trpěly nedostatkem práv, což je pro nás jako nezávislé Evropanky téměř nepředstavitelná představa. Ano, kdysi nemohli řídit auto a dokonce ani jen kolo, ale i jiné věci, jakými jsou například cestování bez povolení otce nebo manžela, pracování na místech, kde se setkáváte s muži … ženy neměly plnohodnotný respekt, byly víceméně podle nich stvořené na vynosenie potomka pro manžela, přičemž takový manžel může mít až čtyři právoplatné manželky.
Když jsou tak ženy jejich společností vnímáno, předpokládám, že stále fungují dohodnuté manželství, v nichž velmi velké slovo nemají …
Saúdská Arábie je pro své aranžované manželství velmi známá. Jelikož moji mužští kolegové jsou jen domácí Saúdské muži, mám velkou šanci dozvědět se io těch najpikantnejších příbězích. Kde například máma hledá synovi manželku, za kterou si mimochodem musí zaplatit neskutečně velké peníze.
Kde hledá mama synovi manželku?
Například přes aplikaci snapchat. Naneštěstí tu stále také platí, že je lepší se oženit s vlastní sestřenicí, než cizinkou. Znám také lidi, kteří nikdy neviděli manželku svého bratra – protože se to nepatří. Bohužel takových příběhů je více než těch krásnějších, ale samozřejmě i když zřídka, i zde se berou lidé z lásky. Když mám být upřímná, pár požadavků o ruku jsem v létě dostala i já. Nejmilejší byla od libanonské maminky, která seděla v business třídě. Rozhlížela si mě celý let a nakonec se mě zeptala, jestli mám manžela, prý má totiž velmi pěkného syna.
Takže v tom máme my Slováci pravdu, manželství tam nejsou primárně rozhodnutím z lásky. Co však další informace? Saúdská Arábie je obklopena zeměmi jako Irák, Izrael, Írán, Sýrie, které jsou prezentovány nebezpečné …
Nám Slovákům se určitě nedostává čistá, objektivní pravda o tom, jaký tu je život. Média vypouštějí ven zprávy, které stresují například i mých rodičů, kteří se o mě bojí – přičemž se tu nic neděje a jsem v bezpečí. Samozřejmě, je tu kriminalita tak, jako všude na světě. Mohu však říci, že je určitě nižší. Nikdy se mi nestalo, že bych usínala se strachem. Tím, že zde vládne král, je tu větší klid a lidé ho uctívají. Jen před pár dny tu byly velké ohňostroje na oslavu Nation Saudi Day.
